The Vampire Diaries: 3x19

25. april 2012 at 21:27 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san

JMÉNO DÍLU: Heart of darkness
Hlavní postavy: Damon, Stefan, Elena, Alarick, Rebeka, Caroline, Kole, Klaus, Jeremy,
Díl: 3x19
Úžasný díl, řekla bych, že fanoušci Deleny budou nadšení, ale naopak budou chtít zabít Jeremyho! Další zajímavostí je událost, která se stane mezi Rebekou a matkou Původních. Další děj, který bude pokračovat u Alaricka, u kterého již z předchozích dílů víme, že někam schoval poslední dřevěný kolik z bílého dubu. Tím je tedy pověřen Stefan, ale jak daleko dokáže zajít, aby z Alaricka dostal, kam jeho temná čast kolík schovala ? Elena s Damonem se vydávají pro Jeremyho, aby se pokusili spojit s Rose, kvůli její přeměně z člověka na upíra. Elena nemá v hlavě úplně jasno, protože neví, koho vlastně chce. Její myšlenky proudí mezi Stefanem, kterého milovala od prvního pohledu a mezi Damonem, který jí přitahuje jeho neodolatelným sex-apealem. Podlehne ? Koukněte se ...
 

Raven Izaya-san [7]

22. april 2012 at 18:13 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Tak a už je to za mnou. Tuhle větu zbožňuju, a tak ráda bych jí řekla pravdivě, ale vždycky se najde kousek já, který si není jistý ničím. Byla jsem na koncertu s kamarádama, čekala jsem, že tam přijde, ale ne že už bude sebou mít holku. Říkám si, proč on je tak rychle v pohodě ? Chci být taky v pohodě! Nechci na něho pomyslet ani jednou denně, už nikdy. Musela jsem to tam prostě přelouskat. Zelená do mě padala panák po panáku, až jsem se odlehčila a dovolila si, přitulit se ke kamarádovi, který taky přišel o svojí holku. Společně jsme se smáli a bavili, škádlili se a kočkovali, pozval mě na pivo, kdežto on tu holku nepozval, jenom seděl a něco jí jednou za čas řekl. Nejvíc krutá situace byla, když jí česal vlasy, protože si vzpomínám, že mě to nikdy neudělal. Moje vlasy mi vždycky rozcuchal a řekl, že takhle vypadám roztomile. S tou holkou jsem se seznámila a přišla mi fajn, teda až na to, že kouří a on začal taky. Nejsem na ní naštvaná, ale na něho, že si nedokázal uzavřít svou kapitolu a já si tím pádem nejsem jistá, jestli budu umět začít novou ...

Někdy je lepší celý život po něčem marně toužit,
než prožít velké zklamání ze splněného snu ...

Musím se prostě moc snažit. Sakra, už to budou 2 měsíce a mě to přijde jako před týdnem. Nejsem si jistá, jestli dokážu ještě někoho tolik milovat jako jeho, ale o tom je život. Člověk si musí projít hodně trnitými cestami, než pozná někoho, kdo za to opravdu stojí a nesmí to propásnout. Když mi někdo radí vztah na krátkou dobu, jen nad tím mávnu rukou, protože tomu se nedá říkat vztah. Podle mě je to kamarádství s několika bonusy. Na tom koncertu se toho stalo celkem dost a ani nevím, kde začít. Zažila jsem tam strašnou bolest uvnitř sebe, která prostě musela ven, takže jsem se sebrala a utekla ven na vzduch. Sedla jsem si na schody a hlasitě brečela. Už to prostě muselo ven. Ani nevím, jak dlouhou dobu jsem tam seděla, ale nakonec jsem za sebou uslyšela kroky, nebyl to on, ale někdo jiný. Byl to ten můj kamarád, který mě objal a dal mi pusu do vlasů. Ještě chvíli jsem tam seděla, ale potom mi začal něco povídat a já se rozesmála, zvedla se a šla zpátky. Stejně jsem tam nevydržela dlouho. Prostě jsem pořád cítila na sobě jeho oči, který mě sledovali, co dělám a já si potom přišla strašně, ale přitom nemám důvod. Řekla jsem, že půjdu domů, ale dva kamarádi řekli, že mě doprovodí. Jeden z nich byl právě ten, který mě objal.

Zkušenost je dobrá škola, jen školné je příliš vysoké ...

Bylo po půlnoci a my chodili po celém městě, protože jejich vlak jel až za hodinu. Po cestě jsme potkali ožralého kluka, který brečel a rozčiloval se, pak partičku která hulila trávu, no a nakonec my. Povídali jsme si o zkušenostech, a protože i po procházce celého města byl čas, sedli jsme si na lavičku před mým barákem u dětského hřiště. Oba mi řekli, že kdyby se něco stalo, postavili by se za mě a to kdykoliv. Bylo to tak krásný slyšet, člověk by řekl, že v tu chvíli jsem zase po dlouhé době cítila pocit štěstí. Jeden mě objal natolik až jsem tomu nemohla uvěřit a ten druhý se mi přiznal, že se do mě asi zamiloval, ale oba jsou bratránci. Najednou se mi to zdá strašně komplikovaný a do toho všeho já nevím, co si mám o sobě myslet. Nechci nikomu způsobit problémy, takže jsem v klidu a snažím se být hodná bezproblémová holka. Zamlouvají se mi teď dva kluci, oba jsou ze stejného města, ale jeden už je dál, jenže mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarádka a to já beru. Nechce, abych se cítila jako nálepka za jeho bývalou. Ten druhý se k ničemu nemá, ale nejspíš už zjistil, že je mi bližší ...

Dokonce i nemoc se stane přijatelnější, víš-li,
že jsou na blízku lidé, kteří na tvé uzdravení
čekají jako na svátost.

Takže si říkám, že jestli se něco stane mezi námi, bude to právě na jeho oslavě narozenin. Musím říct, že se asi bránit nebudu. Nemám ani důvod. Počítám s tím, že to co by se kdyžtak stalo, by se dalo považovat za omyl, ale za příjemný omyl. Každopádně naše rozloučení bylo tak nádherný a plný napětí. Přišel ke mně a objal mě, potom jsme na sebe chvíli koukali a já se mu vykroutila a běžela domů, že je mi už zima. Dá se říct, že to bylo zase něco úplně jinýho, něco hezkýho, prostě něco, co jsem s bývalým nezažila. Teď si říkám, že to bude ještě hodně zajímavý a možná i dost pěkný na jednu stranu, ale mršácký na druhou stranu, jenže proč se hned zase vázat ? Pokud se najde někdo, kdo to ve mně probudí, tak to ucítím. Jsem prostě jako Šípková Růženka, která spí a čeká na svého zachránce, který probudí její vnitřní city a otevře jim volný průchod. Nu, uvidíme ... ;)


Raven Izaya-san [6]

14. april 2012 at 18:58 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Ahoj, včera jsem přijela ze školního týdenního výletu. Byli jsme všichni v nádherném hotelu uprostřed hor a bylo nám dobře, teda jak komu. Nesnáším, když se lidi chovají jako psí ocas! Chtěla jsem být taky sama, ale neměla jsem možnost. Konečně jsem ale doma a zítra jdu na takovou menší akci s kamarádama, takže snad to bude v pohodě, i když se tam má údajně objevit můj ex.
Každopádně dnešek jsme si užila! Táta s náma jel na zahrádku, pak nakupovat a odpoledne jsme proseděli u počítače a televize, prostě leháro ;) Pořídila jsem pár fotek, se kterými se chci pochlubit. Je to po hodně dlouhé době, kdy jsem vytáhla foťák, ale jelikož si myslím, že se to i celkem povedlo, tak na zítřejší akci ho vemu taky, aspoň se nebudu nudit, i když s těma kamarádama se asi nudit nebudu, protože oba by mě chtěli, ale já je ne. Jsou to spíš kamarádi...
No ale teď už k těm fotkám :)


 


Partička - SEZNAMKA

13. april 2012 at 21:37 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san
JMÉNO: Partička - SEZNAMKA
Hlavní postavy: Geňa, Michal, Igor, Ondra
Dílů: stále vycházejí
Musím říct, že kdykoliv je prostě špatná nálada, tak Partička pomůže ! Vy, kteří vůbec netučíte o co jde, tak Vám to vysvětlím. Jde o čtverci herců Richard Genzer (Geňa), Igor Chmela , Michal Suchánek a Ondřej Sokol, kteří improvizují danou roli. Jeden z nich jde vždycky za dveře, aby neslyšel, kdo dostane jakou roli a podle toho poté ten jeden hádá všechny jako seznamku. Je to velká zábava a nejvíce hádá Geňa, jelikož nic neví, takže je z toho velká sranda! Všem doporučuji, i když to znáte, stojí to za to a zlepší náladu ;)
Některé díly najdete v c.č.

Raven Izaya-san [5]

9. april 2012 at 9:20 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Někdy si prostě člověk přijde sám. Přemýšlí, co má dělat a jediné, co si v tu chvíli uvědomí je, že je sám uprostřed místnosti a nezáleží na tom, jestli byl před pár vteřinami šťastný nebo plakal, prostě to tak je. Co se týče mě, tak já jsem sama už delší dobu a cítím se nikým nepochopena. Jen jediný člověk mě možná dokázal pochopit, ale asi neuvěřil. Odešel a mě to tíží ve vzpomínkách a snech. Nejradši bych na celý svět zakřičela, ať už mi dá pokoj a nechá mě v klidu odejít a snít si něco nového. Něco, co bude do budoucna, ale zatím to je jen blbá minulost, kterou už nechci. Přemýšlím, jestli to nebyla chyba, chtěla bych znát odpověď na otázku, zda-li mě miloval, ale už se jí nikdy nedozvím ...

It is gone ...

Láska je strašně těžká věc, která trápí, bolí, ale i zahřívá. Stačí si jen vybrat a tu danou chvíli si užít, ale nikdy nevycítíte, kdy se ten úžasnej pocit blíží ke konci. Tolik chvil, které mi teď přijdou jako sen, který mi zůstal v paměti, ale nikdy se nestal. Den ode dne se vracím hloubš a hloubš. Proč to jenom sakra dělám ?! Jsou přeci Velikonoce a já bych si měla užívat a nevyhledávat pomalé a smutné písničky, které mě nutí k pláči. Každou chvíli nám život něco napsal a můj život je v tuto chvíli plný bolesti a nevědomí. Rána, kteoru byste nečekali vás najednou zasáhne. Dozvěděla jsem se , že má pradědeček rakovinu. Je mu už 90 let, takže se očekává, že to nezvládne. Zrovna tenhle rok jsem o něm psala krásnou povídku do putovní výstavy, která bude zaměřená na jeho život. Dožije se ještě toho, aby se na tu výstavu mohl přijít podívat ? Nemám sílu už myslet na další smrt, protože když na to myslím, chce se mi plakat.

Still there's hope ..

Pak se ale probudím, vstanu a začnu žít. Celý život mám ještě před sebou a nějaké bolesti tu budou pořád. Musím je brát přeci v dobrém, i když mám chuť neznat toho, kdo mi způsobil takovou bolest a ještě se v tom vyžívá. Neřeknu, že mě se nelíbí, když takový člověk trpí, ale já mu natolik věřila a on udělá takovou podrazárnu a všechno, s čím jsem se mu svěřila obrátil proti mě. Mám taky dělat takovou svini a hodit na něho nějakou špínu ? Ne, protože já jsem čestná, a i když si řekněme trochu pomáhám, stále to jsem já - holka, která je čestná a ví, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Nevím, co si tímhle článkem slibuju, možná jsem to jen potřebovala někam napsat, jak se trápím, aby mi někdo řekl to samé, či napsal odpověď. Nejsem si jistá, ale nějakým způsobem jsem ráda, že to tu je ...


Where to go next