April 2012

The Vampire Diaries: 3x19

25. april 2012 at 21:27 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san

JMÉNO DÍLU: Heart of darkness
Hlavní postavy: Damon, Stefan, Elena, Alarick, Rebeka, Caroline, Kole, Klaus, Jeremy,
Díl: 3x19
Úžasný díl, řekla bych, že fanoušci Deleny budou nadšení, ale naopak budou chtít zabít Jeremyho! Další zajímavostí je událost, která se stane mezi Rebekou a matkou Původních. Další děj, který bude pokračovat u Alaricka, u kterého již z předchozích dílů víme, že někam schoval poslední dřevěný kolik z bílého dubu. Tím je tedy pověřen Stefan, ale jak daleko dokáže zajít, aby z Alaricka dostal, kam jeho temná čast kolík schovala ? Elena s Damonem se vydávají pro Jeremyho, aby se pokusili spojit s Rose, kvůli její přeměně z člověka na upíra. Elena nemá v hlavě úplně jasno, protože neví, koho vlastně chce. Její myšlenky proudí mezi Stefanem, kterého milovala od prvního pohledu a mezi Damonem, který jí přitahuje jeho neodolatelným sex-apealem. Podlehne ? Koukněte se ...

Raven Izaya-san [7]

22. april 2012 at 18:13 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Tak a už je to za mnou. Tuhle větu zbožňuju, a tak ráda bych jí řekla pravdivě, ale vždycky se najde kousek já, který si není jistý ničím. Byla jsem na koncertu s kamarádama, čekala jsem, že tam přijde, ale ne že už bude sebou mít holku. Říkám si, proč on je tak rychle v pohodě ? Chci být taky v pohodě! Nechci na něho pomyslet ani jednou denně, už nikdy. Musela jsem to tam prostě přelouskat. Zelená do mě padala panák po panáku, až jsem se odlehčila a dovolila si, přitulit se ke kamarádovi, který taky přišel o svojí holku. Společně jsme se smáli a bavili, škádlili se a kočkovali, pozval mě na pivo, kdežto on tu holku nepozval, jenom seděl a něco jí jednou za čas řekl. Nejvíc krutá situace byla, když jí česal vlasy, protože si vzpomínám, že mě to nikdy neudělal. Moje vlasy mi vždycky rozcuchal a řekl, že takhle vypadám roztomile. S tou holkou jsem se seznámila a přišla mi fajn, teda až na to, že kouří a on začal taky. Nejsem na ní naštvaná, ale na něho, že si nedokázal uzavřít svou kapitolu a já si tím pádem nejsem jistá, jestli budu umět začít novou ...

Někdy je lepší celý život po něčem marně toužit,
než prožít velké zklamání ze splněného snu ...

Musím se prostě moc snažit. Sakra, už to budou 2 měsíce a mě to přijde jako před týdnem. Nejsem si jistá, jestli dokážu ještě někoho tolik milovat jako jeho, ale o tom je život. Člověk si musí projít hodně trnitými cestami, než pozná někoho, kdo za to opravdu stojí a nesmí to propásnout. Když mi někdo radí vztah na krátkou dobu, jen nad tím mávnu rukou, protože tomu se nedá říkat vztah. Podle mě je to kamarádství s několika bonusy. Na tom koncertu se toho stalo celkem dost a ani nevím, kde začít. Zažila jsem tam strašnou bolest uvnitř sebe, která prostě musela ven, takže jsem se sebrala a utekla ven na vzduch. Sedla jsem si na schody a hlasitě brečela. Už to prostě muselo ven. Ani nevím, jak dlouhou dobu jsem tam seděla, ale nakonec jsem za sebou uslyšela kroky, nebyl to on, ale někdo jiný. Byl to ten můj kamarád, který mě objal a dal mi pusu do vlasů. Ještě chvíli jsem tam seděla, ale potom mi začal něco povídat a já se rozesmála, zvedla se a šla zpátky. Stejně jsem tam nevydržela dlouho. Prostě jsem pořád cítila na sobě jeho oči, který mě sledovali, co dělám a já si potom přišla strašně, ale přitom nemám důvod. Řekla jsem, že půjdu domů, ale dva kamarádi řekli, že mě doprovodí. Jeden z nich byl právě ten, který mě objal.

Zkušenost je dobrá škola, jen školné je příliš vysoké ...

Bylo po půlnoci a my chodili po celém městě, protože jejich vlak jel až za hodinu. Po cestě jsme potkali ožralého kluka, který brečel a rozčiloval se, pak partičku která hulila trávu, no a nakonec my. Povídali jsme si o zkušenostech, a protože i po procházce celého města byl čas, sedli jsme si na lavičku před mým barákem u dětského hřiště. Oba mi řekli, že kdyby se něco stalo, postavili by se za mě a to kdykoliv. Bylo to tak krásný slyšet, člověk by řekl, že v tu chvíli jsem zase po dlouhé době cítila pocit štěstí. Jeden mě objal natolik až jsem tomu nemohla uvěřit a ten druhý se mi přiznal, že se do mě asi zamiloval, ale oba jsou bratránci. Najednou se mi to zdá strašně komplikovaný a do toho všeho já nevím, co si mám o sobě myslet. Nechci nikomu způsobit problémy, takže jsem v klidu a snažím se být hodná bezproblémová holka. Zamlouvají se mi teď dva kluci, oba jsou ze stejného města, ale jeden už je dál, jenže mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarádka a to já beru. Nechce, abych se cítila jako nálepka za jeho bývalou. Ten druhý se k ničemu nemá, ale nejspíš už zjistil, že je mi bližší ...

Dokonce i nemoc se stane přijatelnější, víš-li,
že jsou na blízku lidé, kteří na tvé uzdravení
čekají jako na svátost.

Takže si říkám, že jestli se něco stane mezi námi, bude to právě na jeho oslavě narozenin. Musím říct, že se asi bránit nebudu. Nemám ani důvod. Počítám s tím, že to co by se kdyžtak stalo, by se dalo považovat za omyl, ale za příjemný omyl. Každopádně naše rozloučení bylo tak nádherný a plný napětí. Přišel ke mně a objal mě, potom jsme na sebe chvíli koukali a já se mu vykroutila a běžela domů, že je mi už zima. Dá se říct, že to bylo zase něco úplně jinýho, něco hezkýho, prostě něco, co jsem s bývalým nezažila. Teď si říkám, že to bude ještě hodně zajímavý a možná i dost pěkný na jednu stranu, ale mršácký na druhou stranu, jenže proč se hned zase vázat ? Pokud se najde někdo, kdo to ve mně probudí, tak to ucítím. Jsem prostě jako Šípková Růženka, která spí a čeká na svého zachránce, který probudí její vnitřní city a otevře jim volný průchod. Nu, uvidíme ... ;)


Raven Izaya-san [6]

14. april 2012 at 18:58 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Ahoj, včera jsem přijela ze školního týdenního výletu. Byli jsme všichni v nádherném hotelu uprostřed hor a bylo nám dobře, teda jak komu. Nesnáším, když se lidi chovají jako psí ocas! Chtěla jsem být taky sama, ale neměla jsem možnost. Konečně jsem ale doma a zítra jdu na takovou menší akci s kamarádama, takže snad to bude v pohodě, i když se tam má údajně objevit můj ex.
Každopádně dnešek jsme si užila! Táta s náma jel na zahrádku, pak nakupovat a odpoledne jsme proseděli u počítače a televize, prostě leháro ;) Pořídila jsem pár fotek, se kterými se chci pochlubit. Je to po hodně dlouhé době, kdy jsem vytáhla foťák, ale jelikož si myslím, že se to i celkem povedlo, tak na zítřejší akci ho vemu taky, aspoň se nebudu nudit, i když s těma kamarádama se asi nudit nebudu, protože oba by mě chtěli, ale já je ne. Jsou to spíš kamarádi...
No ale teď už k těm fotkám :)



Partička - SEZNAMKA

13. april 2012 at 21:37 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san
JMÉNO: Partička - SEZNAMKA
Hlavní postavy: Geňa, Michal, Igor, Ondra
Dílů: stále vycházejí
Musím říct, že kdykoliv je prostě špatná nálada, tak Partička pomůže ! Vy, kteří vůbec netučíte o co jde, tak Vám to vysvětlím. Jde o čtverci herců Richard Genzer (Geňa), Igor Chmela , Michal Suchánek a Ondřej Sokol, kteří improvizují danou roli. Jeden z nich jde vždycky za dveře, aby neslyšel, kdo dostane jakou roli a podle toho poté ten jeden hádá všechny jako seznamku. Je to velká zábava a nejvíce hádá Geňa, jelikož nic neví, takže je z toho velká sranda! Všem doporučuji, i když to znáte, stojí to za to a zlepší náladu ;)
Některé díly najdete v c.č.

Raven Izaya-san [5]

9. april 2012 at 9:20 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Někdy si prostě člověk přijde sám. Přemýšlí, co má dělat a jediné, co si v tu chvíli uvědomí je, že je sám uprostřed místnosti a nezáleží na tom, jestli byl před pár vteřinami šťastný nebo plakal, prostě to tak je. Co se týče mě, tak já jsem sama už delší dobu a cítím se nikým nepochopena. Jen jediný člověk mě možná dokázal pochopit, ale asi neuvěřil. Odešel a mě to tíží ve vzpomínkách a snech. Nejradši bych na celý svět zakřičela, ať už mi dá pokoj a nechá mě v klidu odejít a snít si něco nového. Něco, co bude do budoucna, ale zatím to je jen blbá minulost, kterou už nechci. Přemýšlím, jestli to nebyla chyba, chtěla bych znát odpověď na otázku, zda-li mě miloval, ale už se jí nikdy nedozvím ...

It is gone ...

Láska je strašně těžká věc, která trápí, bolí, ale i zahřívá. Stačí si jen vybrat a tu danou chvíli si užít, ale nikdy nevycítíte, kdy se ten úžasnej pocit blíží ke konci. Tolik chvil, které mi teď přijdou jako sen, který mi zůstal v paměti, ale nikdy se nestal. Den ode dne se vracím hloubš a hloubš. Proč to jenom sakra dělám ?! Jsou přeci Velikonoce a já bych si měla užívat a nevyhledávat pomalé a smutné písničky, které mě nutí k pláči. Každou chvíli nám život něco napsal a můj život je v tuto chvíli plný bolesti a nevědomí. Rána, kteoru byste nečekali vás najednou zasáhne. Dozvěděla jsem se , že má pradědeček rakovinu. Je mu už 90 let, takže se očekává, že to nezvládne. Zrovna tenhle rok jsem o něm psala krásnou povídku do putovní výstavy, která bude zaměřená na jeho život. Dožije se ještě toho, aby se na tu výstavu mohl přijít podívat ? Nemám sílu už myslet na další smrt, protože když na to myslím, chce se mi plakat.

Still there's hope ..

Pak se ale probudím, vstanu a začnu žít. Celý život mám ještě před sebou a nějaké bolesti tu budou pořád. Musím je brát přeci v dobrém, i když mám chuť neznat toho, kdo mi způsobil takovou bolest a ještě se v tom vyžívá. Neřeknu, že mě se nelíbí, když takový člověk trpí, ale já mu natolik věřila a on udělá takovou podrazárnu a všechno, s čím jsem se mu svěřila obrátil proti mě. Mám taky dělat takovou svini a hodit na něho nějakou špínu ? Ne, protože já jsem čestná, a i když si řekněme trochu pomáhám, stále to jsem já - holka, která je čestná a ví, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Nevím, co si tímhle článkem slibuju, možná jsem to jen potřebovala někam napsat, jak se trápím, aby mi někdo řekl to samé, či napsal odpověď. Nejsem si jistá, ale nějakým způsobem jsem ráda, že to tu je ...


Anime: Fate/Zero

8. april 2012 at 11:57 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san
JMÉNO: Fate/Zero
Hlavní postavy: Saber, Iri, Kiritsugu, Svatý Grál
Dílů: 13
První série tohoto anime se mi zdála poněkud zvláštní, ale povedená. Ze začátku jsem se v tom hodně motala, ale po dalším dílu už mi bylo jasné, kdo je kdo. Jde tu o valku Svatého Grálu. Tento pohár si vybral několik pánů, kteří mají na důkaz výběru své znamení na ruce a k sobě přidaného jednoho služebníka z dávné doby. Celý příběh je velice poutavý a panuje zde velké napětí. Další série má vyjít v dubnu 2012, takže už se na ní těším, ale nutno podotknout, že závěr první série mě celkem zklamal, protože jsem čekala něco akčnějšího, nicméně se už těším na nové díly !!

Raven Izaya-san [4]

7. april 2012 at 19:34 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Ahoj ^^
Tak už jsem zase tu, nemůžu spát, takže píšu. Poslední dobou se mi před spaním víří tolik myšlenek, ale většina je stejně o něm (K.). Chci ho moc vypustit z hlavy, ale prostě to nejde. On se o mě nebojí tolik jako já o něho. Ano, nemám ho ráda za to, co mi udělal, ale pořád něco cítím a asi vždycky cítit budu. Prostě to jen tak nevyprchá. Můžu před ním dělat silnou, ale uvnitř jsem ta holčička, která by ho nejradši objala a měla jako kamaráda. Je to hloupost, ale pořád věřím v to, že se spolu aspoň začneme bavit. Neměla bych tomu věřit, to je pravda. Měla bych to hodit za hlavu, říct si, že to skončilo a jít dál, ale nejde to. Říkat, že miluju, když člověk trpí je sice pravdivá věta a u něho obvzlášť, ale přeci jen bych byla radši, abychom si promluvili. Chci toho tak moc ?! Jsem moc pomstychtivá, ale raduju se, protože doufám v to, že propadne. Je strašně vznětlivý a každé moje slovo nebo pohlédnutí do jeho očí ho naštve, protože mu to připomene minulost, která ho asi pořád bolí, ale za to já nemůžu. Přála bych mu, aby cítil bolest za nás za oba!

Sometimes is good turn off...
But is better, when you control
people and their emotion ..

Zdál se mi sen, kde jsme šli spolu parkem a povídali si jako dřív, jen něco bylo jiné. Otevřeně a upřímně mi řekl, že mě nikdy nemiloval. V tom snu jsem nebyla překvapená, jen jsem se ho zeptala, jestli ho nemůžu obejmout a chytit naposledy za ruku. Souhlasil. Vzala jsem jeho ruku a držela tak pevně, jak já jsem byla v tu chvíli šťastná. Ani jsem si neuvědomovala jaké to musí být pro něho a už vůbec, proč to dělám, když mi provedl tolik zlých věcí. Každopádně to byl tak nádherný sen, ale skončil v tu chvíli, kdy jsem ho chytila za ruku, pohlédla do jeho očí a on se na mě usmál. Po probuzení jsem byla zmatená. Návrat do reality mě nijak nepřekvapil, ale bylo mi smutno. Cítila jsem se zase opuštěná. Sny jsou strašné, zvlášť když se vrtají v minulosti a vy to prostě nemůžete ovlivnit. Beru tohle všechno od něho sice jako hru, protože jeho emoce a výbušnost se dají snadno předpokládat, konec konců ho už nějakou dobu znám. Přesto se nedokážu zbavit pocitu ztracení a přijde mi, že se nic z toho nestalo. Moje jizva na ruce, kterou mám z doby, kdy jsme se přetahovali o nůžky a já se řízla, mám do teď. Možná to není zrovna šťastná vzpomínka, ale mohla jsem si za tu jizvu sama, protože jsem si hrála a blbla. On mě potom ošetřoval. Bylo to jako v pohádce, ale teď chodí venku s jinými holkami, které má jako rozptýlení a hračky. Do toho všeho začal kouřit a to mě hodně rozesmutnilo, protože tím je to u mě už mrtvý člověk. Kuřáky jsem nikdy neměla v lásce a on to ví.

I love to hate you ...

Přesně 15.dubna mám jít na stejnou akci jako on. Na jednu stranu se tam těším, protože je tam spousta kamarádů, kteří mě mají rádi, jenže tam taky bude on. Je mi jedno, když mě bude urážet, bude pít nebo kouřit, ale pokud mi začne mluvit do mojí psychologické stránky, asi se neudržím. Je to moje slabina a on to ví. Možná bych se i dokázala rozbrečet, nevim ale každopádně by byl až moc velký ubožák, kdyby to použil. Ve škole je to něco jiného než večer doma, kdy sedím sama v pokojíku a přemýšlím, jestli jsem něco nemohla změnit. Už to bude něco přes měsíc. Chtěla bych mít sílu to jen tak zahodit, jenže pro mě to znamenalo víc. Je mi sice teprve 17 let, ale on byl prostě jedinečný. Na druhou stranu byl sobecký, arogantní s velkým egem a k tomu jedináček, kterého se rodiče nechtěli jen tak vzdát a já neměla sílu na to s nima bojovat. Neměla jsem to udržet celé v kamarádském vztahu ? Proč jsem na to tak spěchala ? Možná, kdybych počkala ... Ne! Stalo by se to možná později, ale stejně. Byla to krásná doba, která je pryč a zbylo mi z toho jen spustu vzpomínek, které se odehrávají v mém snu a dělají mi tam bordel. Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal, ale zase bez tebe bych nezvládla tu kritickou dobu, ale teď to obracíš proti mě, proč ? Může snad člověk za to, když je psychicky nemocný ? Vůbec to nemá, co dělat s tím, co se tady děje. Takové slabiny vytahují jen hajzlové a ubožáci. Myslela jsem, že on takový není, ale spletla jsem se ...


Raven Izaya-san [3]

5. april 2012 at 23:30 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Co to znamená svoboda slova ?
Hned to pochopíte. Každý si myslí, že sociální sítě jsou pro svobodu slova. Vemte si třeba Facebook, kde každý může přidat a říct si, co chce, jenže i taková tvrzení mají svoje ALE. Ukážeme si to na jednom příkladu, který je skutečný. Jedná se o učitele mé střední školy, který komunikuje pomocí sociální sítě Facebook s ostatními učiteli, jenže si neuvědomuje, že má mezi přáteli i studenty a ti se zasmějí u zajímavých a více významových komentářů. Učitelé si totiž u nás na škole udělali takový malý výlet na boby...


Raven Izaya-san [2]

4. april 2012 at 20:36 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Co jsem to za člověka ?
Podívám se na sebe do zrcadla a vidím jen postavu průměrného člověka, který se nijak neliší od ostatních. Proč nemůžu být taky něčím vyjímečná? Jsem 17-ti letá dívka, která ještě neví, co od života chce, ale kdo to v 17-ti letech ví? Většina dívek v tomto věku mají deprese nebo randí s klukama, ani já nejsem tou vyjímkou. Je to už měsíc zpátky, co mi K. řekl, že je konec. Slzy, které byly plné zloby a smutku se hrnuly proudem jako dva vodopády, které se nikdy nezastaví. Teď už nepláču. Chodím běhat, píšu si s kamarády, převážně klukama, prostě se snažím žít. Sportuji, seznamuju se , pomáhám lidem, ale nestačí to, protože vždycky jdu do školy a potkám ho. Naše oči se setkají a jsou plné smutku, zoufalosti a nevědomostí. Humor je nejlepší projev smutku, tak mi to líčila maminka do hlavy, ale ani já nejsem dokonalá a kdykoliv ho potkám, buď se mu zahledím do očí, udělám grimasu očima nebo se hlasitě zasměju. Takovým způsobem zahání smutek i on. K tomu se ještě pokouší balit holky, na které to zkoušel přede mnou, než jsem mu padla do pasti já. Mám strach, že ho uvidím s jinou holkou, ale co to pro něho musí být za bolest, když mě vidí s jeho bývalým téměř nejlepším kamarádem ?! Na jednu stranu jsem mrcha, protože mu způsobuju bolest obřích rozměrů, ale na druhou stranu mě opustil on a jediný člověk, kterému jsem se mohla vypovídat byl on (jeho bývalý nejlepší kamarád), i když jsem si ze začátku myslela, že půjde na jeho K. stranu a semnou se bavit přestane, ale ono ne. Místo toho přešel na mojí stranu a hodně mi pomáhá se z toho dostat. Chodíme běhat, píšem si, ale už na začátku jsem mu naznačila, že z toho nic být nemůže, protože prostě nejsem připravená na další vztah, jenže jsem mu očividně lhala. Začíná mi být totiž sympatický člověk - V. , se kterým jsem si psala ještě v době, kdy jsem byla s K. a byl mi velkou oporou. I on měl v té době dívku, ale asi pro něho nebyla tak důležitá, protože si nechtěla pomoct a odstrkovala ho. Dva jiné životy, dvě jiná města, ale stejné myšlenky a podobné pocity. Taky bych řekla, že máme podobný směr
životního stylu, ačkoliv on už má práci a nestuduje, já jsem pořád studentka střední školy. Poznali jsme se na táboře, ale nepromluvili spolu ani jedno slovo, maximálně to bylo ve hře a nebo prosba o zabití pavouků, kteří nám okupovali chatku. Už tam jsem cítila, že je jiný, protože se hodně stranil, ale viděla jsem ho jako dospěláka, který se s nikým nechce bavit a proč bych ho teda otravovala. Když jsem přijela z tábora, začalo hromadné přidávání přátel na Facebooku a mezi nimi byl i on. Jednou, dvakrát jsme si napsali, ale potom se naše rozhovory začaly prodlužovat, až to skončilo takovým způsobem, že si píšeme SMSky a je mi s ním dobře. Pořád jsme kamarádi, ale je to takové nádherné kamarádství, až se bojím, že kdybysme byli spolu, tak ho ztratím a to by mě hodně mrzelo. Už tak jsem ztratila jednoho člověka, který mi byl nadevše a ví o mě toho víc, než ostatní, jenže teď je pryč. Setkávám se s ním ve škole a není to zrovna příjemný pocit. S V. se setkávám málokdy. Bydlí totiž až v Chomutově. Spolu jsme byli na procházce zatím jenom jednou a prošli snad třikrát celé město. Nelíbilo se mi, že jsem před ním pořád probírala K. , ale když oni mají tolik společeného, ačkoliv na jednu stranu je každý jiný, ale některé vlastnosti a zájmy mají prostě stejné a to mě prostě vyděsilo. Proč si vybírám člověka, který bude mít něco, co mi bude připomínat toho před ním? Je to snad zákon schválnosti ?! Nakonec je možná lepší, kdybych byla sama, protože pořád v sobě tahám problémy, které bych nepřála nikomu. Nesmím o tom mluvit a už vůbec se s tím někomu svěřovat, protože jakmile se začnu svěřovat, potopím tím toho člověka a vysaju jeho energii. Připadám si jako parazit, který se přisaje na člověk, začne se živit energií, a když už to pak ten člověk nemůže vydržet, parazita od sebe odstraní. Přesně můj případ. Možná je důvod, proč jsem na základce neměla kamarády, protože oni ve mně toho parazita viděli a dělali to samé, co já, ale zase oni teď téměř všichni zase skončili na drogách, takže co je lepší ?! V. už budu odpovídat jen když se prostě ozve, nebudu se nikoho doprošovat. Už nikdy nechci být ten parazit, co saje energii. Ve škole je to čím dál zábavnější. S K. spolu mluvíme, ale je to spíš záporácké a jenom si něco vyčítáme. Jedinou věc, co jsem mu řekla krutýho je pravdivá a to, že se mi líbí, když člověk trpí, on pak ale do toho začal tahat mojí nemoc, což jsem změnila tón hlasu. Tohle sem prostě tahat nemá a on hned poznal, že se mi to nelíbí a couval. Důvod jsem se sice nedozvěděla, ale to že spolu takovým způsobem mluvíme je vlastně pohyb dopředu. Přijde mi to jako hra, která nikdy nekončí a můžu si jí hrát já. On říkal, že je to jeho taktika, ale o to to bude přeci zajímavější. Nezajímá mě on, ale ten jeho důvod. Největší zabití sama sebe byl jeho důvod, když mi řekl, že jsem se od něho za ty 4 měsíce alespoň něco naučila a to, jak být mrcha. Přišlo mi to jako po-
chvala, umím být tvrdá a zaútočit ;) Tím pádem jsem ho asi hodně ranila a to jsem ráda. Proč se mi líbí, když lidé trpí ? Je to dobrý způsob, jak je poznat. No a jelikož on je hodně výbušný typ, jde ho tedy snadno naštvat. Asi si budu rejpat i dál, protože pro mě to prostě ještě neskončilo. Pořád mi neřekl důvod a ten mi řekne ! Mrcha jako já si vždycky dosáhne svého. Nechci nikoho využívat, ale jednoduše to dělám. Je to tak jednoduchý předstírat chudinku a ostatní kluci na to
jednoduše skočí, ale moment, nechal mě vlastně on. On si zahrával s každým, já jsem ta tichá a hodná holčička, která má dobrou pověst a to je na tom to nejlepší. Nedělám problémy. Nemám žádnou taktiku, jen mě baví to dění sledovat a pohrávat si s tím. Teď naposledy jsem se i dokonce dozvěděla, že začal kouřit. Asi Vám teď přijdu jako totální mrcha, ale já vlastně ani nevim, jestli za dobu toho vztahu 4 měsíců si semnou vlastně nezahrával. Nevím, co si myslet, takže si užívám života... ;)


The Vampire Diaries: 3x18

2. april 2012 at 20:19 | Izaya-san |  Co sleduje Izaya-san

JMÉNO DÍLU: The Murder of One
Hlavní postavy: Damon, Stefan, Elena, Alarick, Rebekah, Caroline, Finn, Sage, Klaus, Bonnie
Díl: 3x18
Tak jsem včera shlédla další díl od The Vampire Diaries.. Stručno , co k tomu říct? Všechno krásné je jen sen a to, co mohlo být krásné v reálu se vždycky nějakým způsobem prostě pokazí. Začínám nenávidět Elenu, která si hraje na hrdinku a ufňukanou holčičku, Stefana, kterej si všechnu vinu vztahuje na sebe a Damon? Ten stále miluje Elenu, ale v hlavě se mu to nějak šrotí a dělá kraviny. Klaus si hraje na pána a používá svůj šarm a Bonnie mu v tom pomáhá, jak super díl. Ano, je akční, ale zároveň i plný emocí :)