Raven Izaya-san [2]

4. april 2012 at 20:36 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Co jsem to za člověka ?
Podívám se na sebe do zrcadla a vidím jen postavu průměrného člověka, který se nijak neliší od ostatních. Proč nemůžu být taky něčím vyjímečná? Jsem 17-ti letá dívka, která ještě neví, co od života chce, ale kdo to v 17-ti letech ví? Většina dívek v tomto věku mají deprese nebo randí s klukama, ani já nejsem tou vyjímkou. Je to už měsíc zpátky, co mi K. řekl, že je konec. Slzy, které byly plné zloby a smutku se hrnuly proudem jako dva vodopády, které se nikdy nezastaví. Teď už nepláču. Chodím běhat, píšu si s kamarády, převážně klukama, prostě se snažím žít. Sportuji, seznamuju se , pomáhám lidem, ale nestačí to, protože vždycky jdu do školy a potkám ho. Naše oči se setkají a jsou plné smutku, zoufalosti a nevědomostí. Humor je nejlepší projev smutku, tak mi to líčila maminka do hlavy, ale ani já nejsem dokonalá a kdykoliv ho potkám, buď se mu zahledím do očí, udělám grimasu očima nebo se hlasitě zasměju. Takovým způsobem zahání smutek i on. K tomu se ještě pokouší balit holky, na které to zkoušel přede mnou, než jsem mu padla do pasti já. Mám strach, že ho uvidím s jinou holkou, ale co to pro něho musí být za bolest, když mě vidí s jeho bývalým téměř nejlepším kamarádem ?! Na jednu stranu jsem mrcha, protože mu způsobuju bolest obřích rozměrů, ale na druhou stranu mě opustil on a jediný člověk, kterému jsem se mohla vypovídat byl on (jeho bývalý nejlepší kamarád), i když jsem si ze začátku myslela, že půjde na jeho K. stranu a semnou se bavit přestane, ale ono ne. Místo toho přešel na mojí stranu a hodně mi pomáhá se z toho dostat. Chodíme běhat, píšem si, ale už na začátku jsem mu naznačila, že z toho nic být nemůže, protože prostě nejsem připravená na další vztah, jenže jsem mu očividně lhala. Začíná mi být totiž sympatický člověk - V. , se kterým jsem si psala ještě v době, kdy jsem byla s K. a byl mi velkou oporou. I on měl v té době dívku, ale asi pro něho nebyla tak důležitá, protože si nechtěla pomoct a odstrkovala ho. Dva jiné životy, dvě jiná města, ale stejné myšlenky a podobné pocity. Taky bych řekla, že máme podobný směr
životního stylu, ačkoliv on už má práci a nestuduje, já jsem pořád studentka střední školy. Poznali jsme se na táboře, ale nepromluvili spolu ani jedno slovo, maximálně to bylo ve hře a nebo prosba o zabití pavouků, kteří nám okupovali chatku. Už tam jsem cítila, že je jiný, protože se hodně stranil, ale viděla jsem ho jako dospěláka, který se s nikým nechce bavit a proč bych ho teda otravovala. Když jsem přijela z tábora, začalo hromadné přidávání přátel na Facebooku a mezi nimi byl i on. Jednou, dvakrát jsme si napsali, ale potom se naše rozhovory začaly prodlužovat, až to skončilo takovým způsobem, že si píšeme SMSky a je mi s ním dobře. Pořád jsme kamarádi, ale je to takové nádherné kamarádství, až se bojím, že kdybysme byli spolu, tak ho ztratím a to by mě hodně mrzelo. Už tak jsem ztratila jednoho člověka, který mi byl nadevše a ví o mě toho víc, než ostatní, jenže teď je pryč. Setkávám se s ním ve škole a není to zrovna příjemný pocit. S V. se setkávám málokdy. Bydlí totiž až v Chomutově. Spolu jsme byli na procházce zatím jenom jednou a prošli snad třikrát celé město. Nelíbilo se mi, že jsem před ním pořád probírala K. , ale když oni mají tolik společeného, ačkoliv na jednu stranu je každý jiný, ale některé vlastnosti a zájmy mají prostě stejné a to mě prostě vyděsilo. Proč si vybírám člověka, který bude mít něco, co mi bude připomínat toho před ním? Je to snad zákon schválnosti ?! Nakonec je možná lepší, kdybych byla sama, protože pořád v sobě tahám problémy, které bych nepřála nikomu. Nesmím o tom mluvit a už vůbec se s tím někomu svěřovat, protože jakmile se začnu svěřovat, potopím tím toho člověka a vysaju jeho energii. Připadám si jako parazit, který se přisaje na člověk, začne se živit energií, a když už to pak ten člověk nemůže vydržet, parazita od sebe odstraní. Přesně můj případ. Možná je důvod, proč jsem na základce neměla kamarády, protože oni ve mně toho parazita viděli a dělali to samé, co já, ale zase oni teď téměř všichni zase skončili na drogách, takže co je lepší ?! V. už budu odpovídat jen když se prostě ozve, nebudu se nikoho doprošovat. Už nikdy nechci být ten parazit, co saje energii. Ve škole je to čím dál zábavnější. S K. spolu mluvíme, ale je to spíš záporácké a jenom si něco vyčítáme. Jedinou věc, co jsem mu řekla krutýho je pravdivá a to, že se mi líbí, když člověk trpí, on pak ale do toho začal tahat mojí nemoc, což jsem změnila tón hlasu. Tohle sem prostě tahat nemá a on hned poznal, že se mi to nelíbí a couval. Důvod jsem se sice nedozvěděla, ale to že spolu takovým způsobem mluvíme je vlastně pohyb dopředu. Přijde mi to jako hra, která nikdy nekončí a můžu si jí hrát já. On říkal, že je to jeho taktika, ale o to to bude přeci zajímavější. Nezajímá mě on, ale ten jeho důvod. Největší zabití sama sebe byl jeho důvod, když mi řekl, že jsem se od něho za ty 4 měsíce alespoň něco naučila a to, jak být mrcha. Přišlo mi to jako po-
chvala, umím být tvrdá a zaútočit ;) Tím pádem jsem ho asi hodně ranila a to jsem ráda. Proč se mi líbí, když lidé trpí ? Je to dobrý způsob, jak je poznat. No a jelikož on je hodně výbušný typ, jde ho tedy snadno naštvat. Asi si budu rejpat i dál, protože pro mě to prostě ještě neskončilo. Pořád mi neřekl důvod a ten mi řekne ! Mrcha jako já si vždycky dosáhne svého. Nechci nikoho využívat, ale jednoduše to dělám. Je to tak jednoduchý předstírat chudinku a ostatní kluci na to
jednoduše skočí, ale moment, nechal mě vlastně on. On si zahrával s každým, já jsem ta tichá a hodná holčička, která má dobrou pověst a to je na tom to nejlepší. Nedělám problémy. Nemám žádnou taktiku, jen mě baví to dění sledovat a pohrávat si s tím. Teď naposledy jsem se i dokonce dozvěděla, že začal kouřit. Asi Vám teď přijdu jako totální mrcha, ale já vlastně ani nevim, jestli za dobu toho vztahu 4 měsíců si semnou vlastně nezahrával. Nevím, co si myslet, takže si užívám života... ;)

 

2 people judged this article.

Poll

Ahoj ^^

=^.^=

Comments

1 Liliann♥ | Web | 4. april 2012 at 22:17 | React

Tomu rozumím, také mám podobný problém,, teda, on to problém není, ale vpodstatě je :D .. Jenže já se mu do očí nedívám, jen ho rychle obejdu, abych se nerozbrečela.. Jak je občas život na dvě věci... PS: Těší mě, že je taky někomu 17 :D

2 Raven Izaya-san | Web | 4. april 2012 at 22:24 | React

[1]: Zajímavé pojetí :-D Tak jakýpak problém to je? Smím-li to vědět.. Jinak je mi 17, ale už mi letos bude 18 8-)

3 pavel | Web | 4. april 2012 at 23:27 | React

Je to smutné, ale v tvém věku ještě hodně dalších kluků jistě poznáš a na toho K. zapomeneš.

4 Raven Izaya-san | Web | 4. april 2012 at 23:44 | React

[3]: Já vím, ale myslím si, že se na to nedá jen tak lehce zapomenout, hlavně když není člověk schopný to nějak odůvodnit. Mám i podezření, že v tom hráli nějakou roli rodiče, protože je jedináčkem a špatně to nesli, nevím, co si mám myslet, ale musím jít dál....

5 Dianka | Web | 5. april 2012 at 7:52 | React

Ahojky, nechtěla by ses přihlásit do SONDoplněk→ http://myfavouriteblog.blog.cz/1203/sond

6 Raven Izaya-san | Web | 5. april 2012 at 10:48 | React

[5]: fakt ne :D

7 M. | Web | 5. april 2012 at 13:57 | React

Děkuju moc)).
- chceš tu reklamu za hlas?:) a děkuju ;*

8 Raven Izaya-san | Web | 5. april 2012 at 14:09 | React

[7]: Tak jo ;-) Klidně ..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement