Raven Izaya-san [4]

7. april 2012 at 19:34 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Ahoj ^^
Tak už jsem zase tu, nemůžu spát, takže píšu. Poslední dobou se mi před spaním víří tolik myšlenek, ale většina je stejně o něm (K.). Chci ho moc vypustit z hlavy, ale prostě to nejde. On se o mě nebojí tolik jako já o něho. Ano, nemám ho ráda za to, co mi udělal, ale pořád něco cítím a asi vždycky cítit budu. Prostě to jen tak nevyprchá. Můžu před ním dělat silnou, ale uvnitř jsem ta holčička, která by ho nejradši objala a měla jako kamaráda. Je to hloupost, ale pořád věřím v to, že se spolu aspoň začneme bavit. Neměla bych tomu věřit, to je pravda. Měla bych to hodit za hlavu, říct si, že to skončilo a jít dál, ale nejde to. Říkat, že miluju, když člověk trpí je sice pravdivá věta a u něho obvzlášť, ale přeci jen bych byla radši, abychom si promluvili. Chci toho tak moc ?! Jsem moc pomstychtivá, ale raduju se, protože doufám v to, že propadne. Je strašně vznětlivý a každé moje slovo nebo pohlédnutí do jeho očí ho naštve, protože mu to připomene minulost, která ho asi pořád bolí, ale za to já nemůžu. Přála bych mu, aby cítil bolest za nás za oba!

Sometimes is good turn off...
But is better, when you control
people and their emotion ..

Zdál se mi sen, kde jsme šli spolu parkem a povídali si jako dřív, jen něco bylo jiné. Otevřeně a upřímně mi řekl, že mě nikdy nemiloval. V tom snu jsem nebyla překvapená, jen jsem se ho zeptala, jestli ho nemůžu obejmout a chytit naposledy za ruku. Souhlasil. Vzala jsem jeho ruku a držela tak pevně, jak já jsem byla v tu chvíli šťastná. Ani jsem si neuvědomovala jaké to musí být pro něho a už vůbec, proč to dělám, když mi provedl tolik zlých věcí. Každopádně to byl tak nádherný sen, ale skončil v tu chvíli, kdy jsem ho chytila za ruku, pohlédla do jeho očí a on se na mě usmál. Po probuzení jsem byla zmatená. Návrat do reality mě nijak nepřekvapil, ale bylo mi smutno. Cítila jsem se zase opuštěná. Sny jsou strašné, zvlášť když se vrtají v minulosti a vy to prostě nemůžete ovlivnit. Beru tohle všechno od něho sice jako hru, protože jeho emoce a výbušnost se dají snadno předpokládat, konec konců ho už nějakou dobu znám. Přesto se nedokážu zbavit pocitu ztracení a přijde mi, že se nic z toho nestalo. Moje jizva na ruce, kterou mám z doby, kdy jsme se přetahovali o nůžky a já se řízla, mám do teď. Možná to není zrovna šťastná vzpomínka, ale mohla jsem si za tu jizvu sama, protože jsem si hrála a blbla. On mě potom ošetřoval. Bylo to jako v pohádce, ale teď chodí venku s jinými holkami, které má jako rozptýlení a hračky. Do toho všeho začal kouřit a to mě hodně rozesmutnilo, protože tím je to u mě už mrtvý člověk. Kuřáky jsem nikdy neměla v lásce a on to ví.

I love to hate you ...

Přesně 15.dubna mám jít na stejnou akci jako on. Na jednu stranu se tam těším, protože je tam spousta kamarádů, kteří mě mají rádi, jenže tam taky bude on. Je mi jedno, když mě bude urážet, bude pít nebo kouřit, ale pokud mi začne mluvit do mojí psychologické stránky, asi se neudržím. Je to moje slabina a on to ví. Možná bych se i dokázala rozbrečet, nevim ale každopádně by byl až moc velký ubožák, kdyby to použil. Ve škole je to něco jiného než večer doma, kdy sedím sama v pokojíku a přemýšlím, jestli jsem něco nemohla změnit. Už to bude něco přes měsíc. Chtěla bych mít sílu to jen tak zahodit, jenže pro mě to znamenalo víc. Je mi sice teprve 17 let, ale on byl prostě jedinečný. Na druhou stranu byl sobecký, arogantní s velkým egem a k tomu jedináček, kterého se rodiče nechtěli jen tak vzdát a já neměla sílu na to s nima bojovat. Neměla jsem to udržet celé v kamarádském vztahu ? Proč jsem na to tak spěchala ? Možná, kdybych počkala ... Ne! Stalo by se to možná později, ale stejně. Byla to krásná doba, která je pryč a zbylo mi z toho jen spustu vzpomínek, které se odehrávají v mém snu a dělají mi tam bordel. Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal, ale zase bez tebe bych nezvládla tu kritickou dobu, ale teď to obracíš proti mě, proč ? Může snad člověk za to, když je psychicky nemocný ? Vůbec to nemá, co dělat s tím, co se tady děje. Takové slabiny vytahují jen hajzlové a ubožáci. Myslela jsem, že on takový není, ale spletla jsem se ...

 

1 person judged this article.

Poll

Ahoj ^^

=^.^=

Comments

1 Mao-chan | Web | 7. april 2012 at 19:45 | React

Koukám že máš ráda Durararu ^^

2 pavel | Web | 7. april 2012 at 19:51 | React

Nejlepším lékem na bolest srdce je se rychle zamilovat do jiného. :-)

3 Raven Izaya-san | Web | 7. april 2012 at 20:37 | React

[1]: Durarara je pro mě tak úžasné anime :-) Naruta jsem nikdy sice nesledovala, ale přemýšlím nad tím :)

4 Raven Izaya-san | Web | 7. april 2012 at 20:39 | React

[2]: Jenže i ten tě poté opustí a celé kolo jede od znova. Nechci to střídat jako ponožky ...

5 Krejdom | Web | 7. april 2012 at 22:21 | React

au, zapomenout je těžké a vzpomínky jsou tak krásné, ale žít minulostí je k ničemu...

6 Raven Izaya-san | Web | 7. april 2012 at 23:25 | React

[5]: Toho si sem bohužel vědoma. Žít minulostí je blbost, ale poučit se z ní nebo zapamatovat si jí jako krásný zážitek, ale ono to nejde jen tak zapomenout, musí to prostě odplout, ale trvá to nějakou dobu ..

7 Anett | Email | Web | 8. april 2012 at 1:13 | React

Ty jsi psychicky nemocná?..... :O

8 Raven Izaya-san | Web | 8. april 2012 at 11:46 | React

[7]: Anett, ano jsem, ale to je na delší povídání .. :-(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement