Raven Izaya-san [7]

22. april 2012 at 18:13 | Izaya-san |  Raven Izaya-san
Tak a už je to za mnou. Tuhle větu zbožňuju, a tak ráda bych jí řekla pravdivě, ale vždycky se najde kousek já, který si není jistý ničím. Byla jsem na koncertu s kamarádama, čekala jsem, že tam přijde, ale ne že už bude sebou mít holku. Říkám si, proč on je tak rychle v pohodě ? Chci být taky v pohodě! Nechci na něho pomyslet ani jednou denně, už nikdy. Musela jsem to tam prostě přelouskat. Zelená do mě padala panák po panáku, až jsem se odlehčila a dovolila si, přitulit se ke kamarádovi, který taky přišel o svojí holku. Společně jsme se smáli a bavili, škádlili se a kočkovali, pozval mě na pivo, kdežto on tu holku nepozval, jenom seděl a něco jí jednou za čas řekl. Nejvíc krutá situace byla, když jí česal vlasy, protože si vzpomínám, že mě to nikdy neudělal. Moje vlasy mi vždycky rozcuchal a řekl, že takhle vypadám roztomile. S tou holkou jsem se seznámila a přišla mi fajn, teda až na to, že kouří a on začal taky. Nejsem na ní naštvaná, ale na něho, že si nedokázal uzavřít svou kapitolu a já si tím pádem nejsem jistá, jestli budu umět začít novou ...

Někdy je lepší celý život po něčem marně toužit,
než prožít velké zklamání ze splněného snu ...

Musím se prostě moc snažit. Sakra, už to budou 2 měsíce a mě to přijde jako před týdnem. Nejsem si jistá, jestli dokážu ještě někoho tolik milovat jako jeho, ale o tom je život. Člověk si musí projít hodně trnitými cestami, než pozná někoho, kdo za to opravdu stojí a nesmí to propásnout. Když mi někdo radí vztah na krátkou dobu, jen nad tím mávnu rukou, protože tomu se nedá říkat vztah. Podle mě je to kamarádství s několika bonusy. Na tom koncertu se toho stalo celkem dost a ani nevím, kde začít. Zažila jsem tam strašnou bolest uvnitř sebe, která prostě musela ven, takže jsem se sebrala a utekla ven na vzduch. Sedla jsem si na schody a hlasitě brečela. Už to prostě muselo ven. Ani nevím, jak dlouhou dobu jsem tam seděla, ale nakonec jsem za sebou uslyšela kroky, nebyl to on, ale někdo jiný. Byl to ten můj kamarád, který mě objal a dal mi pusu do vlasů. Ještě chvíli jsem tam seděla, ale potom mi začal něco povídat a já se rozesmála, zvedla se a šla zpátky. Stejně jsem tam nevydržela dlouho. Prostě jsem pořád cítila na sobě jeho oči, který mě sledovali, co dělám a já si potom přišla strašně, ale přitom nemám důvod. Řekla jsem, že půjdu domů, ale dva kamarádi řekli, že mě doprovodí. Jeden z nich byl právě ten, který mě objal.

Zkušenost je dobrá škola, jen školné je příliš vysoké ...

Bylo po půlnoci a my chodili po celém městě, protože jejich vlak jel až za hodinu. Po cestě jsme potkali ožralého kluka, který brečel a rozčiloval se, pak partičku která hulila trávu, no a nakonec my. Povídali jsme si o zkušenostech, a protože i po procházce celého města byl čas, sedli jsme si na lavičku před mým barákem u dětského hřiště. Oba mi řekli, že kdyby se něco stalo, postavili by se za mě a to kdykoliv. Bylo to tak krásný slyšet, člověk by řekl, že v tu chvíli jsem zase po dlouhé době cítila pocit štěstí. Jeden mě objal natolik až jsem tomu nemohla uvěřit a ten druhý se mi přiznal, že se do mě asi zamiloval, ale oba jsou bratránci. Najednou se mi to zdá strašně komplikovaný a do toho všeho já nevím, co si mám o sobě myslet. Nechci nikomu způsobit problémy, takže jsem v klidu a snažím se být hodná bezproblémová holka. Zamlouvají se mi teď dva kluci, oba jsou ze stejného města, ale jeden už je dál, jenže mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarádka a to já beru. Nechce, abych se cítila jako nálepka za jeho bývalou. Ten druhý se k ničemu nemá, ale nejspíš už zjistil, že je mi bližší ...

Dokonce i nemoc se stane přijatelnější, víš-li,
že jsou na blízku lidé, kteří na tvé uzdravení
čekají jako na svátost.

Takže si říkám, že jestli se něco stane mezi námi, bude to právě na jeho oslavě narozenin. Musím říct, že se asi bránit nebudu. Nemám ani důvod. Počítám s tím, že to co by se kdyžtak stalo, by se dalo považovat za omyl, ale za příjemný omyl. Každopádně naše rozloučení bylo tak nádherný a plný napětí. Přišel ke mně a objal mě, potom jsme na sebe chvíli koukali a já se mu vykroutila a běžela domů, že je mi už zima. Dá se říct, že to bylo zase něco úplně jinýho, něco hezkýho, prostě něco, co jsem s bývalým nezažila. Teď si říkám, že to bude ještě hodně zajímavý a možná i dost pěkný na jednu stranu, ale mršácký na druhou stranu, jenže proč se hned zase vázat ? Pokud se najde někdo, kdo to ve mně probudí, tak to ucítím. Jsem prostě jako Šípková Růženka, která spí a čeká na svého zachránce, který probudí její vnitřní city a otevře jim volný průchod. Nu, uvidíme ... ;)

 

1 person judged this article.

Poll

Ahoj ^^

=^.^=

Comments

1 Jezurka | Web | 22. april 2012 at 18:37 | React

Přeji ti, aby ti to vyšlo co nejlépe, abys už nemusela prožívat takové zklamání, ale bývají i horší. Hodně štěstí! :-D

2 Raven Izaya-san | Web | 22. april 2012 at 18:41 | React

[1]: To věřím, že bývají i horší :-) Každopádně děkuju ...

3 pavel | Web | 23. april 2012 at 16:28 | React

Napsala jsi to moc krásně a živě, úplně jsem tě viděl. Myslím, že je dobré tomu nechat čas a jistě se to všechno krásně naplní. :-)

4 Raven Izaya-san | Web | 23. april 2012 at 17:07 | React

[3]: Čas je strašnej prevít, ale člověk musí být trpělivej, snad mě to naučí .. :-D

5 Anett | Web | 23. april 2012 at 21:34 | React

Já tě naprosto chápu. To jak jsi psala o krátkých vztazích s tebou souhlasím. K čemu je vztah, když stejně nevydrží?
S tou Šípkovou Růženkou :D jsme na tom stejně. ;)

6 Raven Izaya-san | Web | 23. april 2012 at 21:42 | React

[5]: Pak jsem i přemýšlela nad tím to prostě zkoušet na všechny strany najednou, konec konců mezi přátelstvím a láskou je tak tenká hranice, že to kdykoliv můžeš odpískat ;-) Jenže to bych se pak asi cítila divně...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement